Dopis Evropskému parlamentu na obranu Alexeje Pičugina
Vážení přátelé,
zveřejňuji zde svůj dopis na obranu Alexeje Pičugina, jímž se obracím na evropský parlament. Každý, kdo si bude přát, se může k této výzvě připojit tím, že zanechá svůj podpis v komentáři k tomuto zápisu nebo ho pošle na e-mailovou adresu: sivilia_1@mail.ru
Březen 4, 2008
Vážené dámy a pánové,
obracíme se na vás v souvislosti s případem ruského vězně Alexeje Pičugina, bývalého pracovníka naftařské společnosti Michaila Chodorkovského Jukos. důvod, který nás k tomuto kroku vedl, spočívá v tom, že na bývalé pracovníky, manažery a akcionáře znelíbivší se ropné společnosti Michaila chodorkovského se v ruské federaci uplatňuje zvláštní, výjimečné soudnictví. Podle soudu v Basmanném obvodu Moskvy, kde se případ Michaila Chodorkovského původně projednával, dokonce vznikl nový termín "basmanné soudnictví", což znamená soudnictví nespravedlivé a neodpovídající právním normám, jinak řečeno soudní zvůli.
Původ takzvaného "případu Jukos" je politický a je spojen s konfliktem mezi Michailem Chodorkovským a prezidentem Ruska (již bývalým) Vladimírem Putinem. O tom nepochybují ani západní komentátoři, ani zpravodajové Parlamentního shromáždění rady Evropy, ani soudy v Izraeli, Londýně, Německu, Estonsku a dalších západních zemích, které odmítly ruské federaci vydat bývalé pracovníky Jukosu, nalézající se na jejich území v nucené emigraci, ani bývalí sovětští političtí vězni, kteří si dobře pamatují, jak bývali disidenti v SSSR stíháni v trestních věcech.
Evropský soud pro lidská práva v říjnu loňského roku už projednal první (ze tří) stížnost bývalého vrcholového manažera banky Menatep a společnosti Jukos Platona Lebeděva a vyhověl jí, když uznal za nezákonné jeho zadržování ve vazbě od 31. března do 6. dubna 2004 bez rozhodnutí soudu.
Do této chvíle bylo v rámci "případu Jukos" postiženo přes čtyřicet lidí.
Jméno Alexeje Pičugina je na rozdíl od jmen Michaila Chodorkovského a Platona Lebeděva mezinárodní veřejnosti prakticky neznámé. Proto v příloze č. 1 k tomuto dopisu uvádíme jeho životopisné údaje a základní okolnosti případu. Alexej Pičugin se jako řadový pracovník stal rukojmím "velké hry" ruské úřední moci proti vedení Jukosu. Byly na něm vyžadovány lživé svědecké výpovědi proti bývalým vrcholným manažerům znelíbivší se ropné společnosti Leonidu Něvzlinovi a Michailu Chodorkovskému. Alexej Pičugin však odmítl křivě svědčit, a proto byl odsouzen.
31. ledna 2008 nabyl nad Alexejem Pičuginem právní moci rozsudek odnětí svobody na doživotí. Během soudního procesu se obžaloba i soud dopouštěly nanejvýš hrubého porušování ruského i mezinárodního zákonodárství (viz příloha č. 1). Obhájci Alexeje Pičugina podali stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, v nichž mezi jiným poukázali ne to, že v souvislosti s jejich mandantem byly porušeny články 3, 5 a 6 Evropské konvence o ochraně lidských práv a základních svobod.
28. února 2008 obhájkyně Alexeje Pičugina Xenia Kostrominová na tiskové konferenci v Moskvě sdělila: "Alexej Vladimirovič mě požádal, abych od něho vyřídila, že se nikdy nepoddal vyšetřovatelům a nikdy nepřivolil poskytnout usvědčující výpovědi proti sobě ani komukoli jinému, a nemá v úmyslu k takovým návrhům přivolit ani nadále."
Vylíčila, že za Pičuginem vícekrát přišli pracovníci orgánů činných v trestním řízení. "Přestože to vždy znovu odmítal, nadále s ním smlouvali a požadovali po něm, aby poskytl usvědčující výpovědi proti sobě i jiným osobám, patřícím k vedoucím pracovníkům Jukosu. Šlo samozřejmě především o Něvzlina, protože Alexej Vladimirovič a Leonid Borisovič jsou ve formulaci obžaloby zařazeni prakticky do stejného případu."
Známý ruský obhájce lidských práv Lev Ponomarjov, stojící v čele hnutí Za lidská práva, na téže tiskové konferenci prohlásil: "Ve srovnání s dalšími postiženými v "případu Jukos" je Alexej Pičugin zvlášť tragickou postavou. Ta tragika je spojena s tím, že je vlastně doživotně odsouzen k smrti. Byl na něho vykonáván nátlak a tomu odsouzení se zřejmě mohl vyhnout, kdyby poskytl ty "potřebné" výpovědi, které po něm vyšetřovatelé také požadovali. Neudělal to. To je první okolnost.
A druhá okolnost je spojena s tím, že doživotní odnětí svobody dostal Pičugin na základě velmi nepřímých důkazů, tedy řekl bych prakticky vůbec bez důkazů toho, že byl objednavatelem těch vražd, z nichž byl obviněn, a pro mě, i když znám trestní případy, je tohle také okolnost docela nová. Dosud jsem se nesetkal s tak tvrdým rozsudkem na základě tak nepřímého obvinění. Je pochopitelné, proč to objednavatelé "případu Jukos" chtěli udělat. Potřebují se dostat na kobylku nejprve Něvzlinovi a potom Chodorkovskému."
Stížnosti obhájců Alexeje Pičugina, jak jsme se již zmínili, byly předány Evropskému soudu pro lidská práva. K jejich projednání je však nutná dosti značná časová lhůta.
Osud Alexeje Pičugina si ovšem vyžaduje okamžitý zásah. Poté, kdy rozsudek nabyl právní moci, je Pičuginův život v nebezpečí. Byl odeslán do nápravně-pracovní kolonie pro vězně odsouzené na doživotí. V ruských podmínkách je samotný pobyt v takové kolonii porušením článku 3 Evropské konvence o ochraně lidských práv a základních svobod.
Abychom nezůstali jen u holých slov, uvádíme v příloze 2 jako příklad článek z ruských novin Izvěstija, popisující typické podmínky v takové kolonii. Zdůrazněme, že tento článek nelíčí výjimečný případ, za nějž byli viníci pohnáni k zodpovědnosti, jak to vyžaduje zákon, nýbrž obvyklou a běžnou situaci. To potvrzuje i dokumentární film ruské televize NTV Odsouzeni k životu, který Xenia Kostrominová zaslala Evropskému soudu pro lidská práva spolu se žádostí o prioritní projednání stížnosti Pičuginových obhájců. Vyzvala také Štrasburk k přednesení požadavku ruské vládě, aby Alexej Pičugin až do projednání stížnosti nebyl do kolonie odeslán.
Takovéto kruté zacházení je nepřípustné i se zločincem, a nevinný člověk v kolonii být nemá, tím spíše ne v takové, kde je v nebezpečí jeho život a kde je vystaven násilí a ponižování.
V souvislosti s uvedenými skutečnostmi vás vyzýváme, abyste užili všech nástrojů, jež máte k dispozici, veškeré své autority a veškerého vlivu k vyvinutí tlaku na nového prezidenta Ruska Dmitrije Medveděva a pobídli ho, aby nezákonné pronásledování Alexeje Pičugina i dalších, kdo byli postiženi v případu Jukos, zastavil.
1.Věra Vasiljevová, dopisovatelka internetového portálu Lidská práva v Rusku (HRO.org), Moskva
2.Ševelev Leonid
3.Gennadij Grigorjevič Čerňavskij, vedoucí pracovní skupiny ruské sekce Mezinárodní společnosti pro lidská práva (RSMOPČ), Sankt-Petěrburg
4.Ljudmila Chorošavinová, Moskva
5.Nikolaj Suděnko, Norsko
6.Natalja Gorbaněvská, Paříž, básnířka a novinářka, v minulosti sovětská politická vězenkyně
7.Marie-Noel Pan, Paříž
8.Alexej Kartašov, Boston, USA
9.Margarita Sosfenovová, překladatelka, Moskevská oblast
10.Radmila Stěrligovová
11.Mickij Sergej
12.Olga Goreliková, novinářka, Moskva
13.Oleg Zaljalov, Samara
14.Alexandra Chlebostrojevová, novinářka, Voroněž
15.Smirnovová Natalja Alexandrovna, Zelenograd, Moskva
16.Smirnov Sergej Nikolajevič, Zelenograd, Moskva
17.Astachoévová Naděžda Nikolajevna, Zelenograd, Moskva
18.Jevgenij Ammondt, Moskva
19.Litvinová-Semjonovová Anna Georgijevna, Sankt-Petěrburg
20.Taťána Monachovová, obhájkyně lidských práv, Moskva
21.Anna Azarinová, Moskva
22.Lev Ponomarjov, výkonný ředitel celoruského společenského hnutí Za lidská práva
23.Jurij Samodurov, ředitel muzea a společenského centra A. D. Sacharova
24.otec Gleb Jakunin, výbor pro obranu svobody svědomí
25.Raspopovová Jelena, podagožka OGF, Jekatěrinburg
26.Raspopov Pavel, vlastivědný pracovník, Jekatěrinburg
27.Ivan Butters, doktor, Auckland, Nový zéland
28.Diana Irish, zdravotní sestra, Hillside, Austrálie
29.Alex Abramov, Melbourne, Austrálie
30.Judy Ozalliadis, učitelka, WA, Austrálie
31.John Orchard, farmář, Auckland, Nový Zéland
32.Marko Nixon, Auckland, Nový Zéland
33.Jenny Coutts, učitelka, Bairnsdale, Austrálie
34.Henning Nilsen, Dánsko
35.John Legge, důchodce, Bairnsdale, Austrálie
36.Marry Love, Bairnsdale, Austrálie
37.Mariya Savchuk, Bruthen, Austrálie
38.Goral Edmont, Eaglepoint, Austrálie
39.Peter Rari, dobrovolný pracovník, Metung, Austrálie
40.Nella Edwards, učitelka, WY Iung, Austrálie
41.Barri Lizard, Bairnsdale, Austrálie
42.Rowan Don, umělec, Eaglepoint, Austrálie
43.Robin Taifur, dobrovolný pracovník, Bairnsdale, Austrálie
44.Lisa Sinhi, Melbourne, Austrálie
45.Gerchard Henderson, cestovatel, Sunset Beach, Austrálie
46.Mina Armstrong, Bairnsdale, Austrálie
47.Bruce Seehusen, farmář, Bruthen, VIC, Austrálie
48.Bern Whiteside, důchodce, Bruthe, Austrálie
49.Bill Whiteside, Bruthen, Austrálie
50.Alan McPherson, technik, Eaglepoint, Austrálie
51.Mev Turner, Bairnsdale, VIC, Austrálie
52.Susan McCulloch, manažerka, Bairnsdale, Austrálie
53.Peter Ewezard, učitel, Metung, Austrálie
54.Tony Benson, manažer, Bairnsdale, Austrálie
55.Kuprijanovová Galina, vedoucí knihovny, Sverdlovská oblast
56.Puzakov Pavel Alexejevič, veterán KGB, veterán Velké vlastenecké války, Sverdlovská oblast
57.Tamara Gardam, Austrálie
58.Podoksenovová Marina, studentka, Jekatěrinburg
59.Děmenťjevová Ljudmila Ivanovna, knihovnice, Sverdlovská oblast
60.Igor Fridrichovič Kuzanov, Moskva, právník
61.Batěnkovová Jelena Vladimirovna, pedagožka, Moskvas
62.Brockij Alexandr, pedagog, Moskva
63.Bonnerová Jelena Georgijevna, obránkyně lidských práv
64.Cholodnyj Konstantin, Sankt-Petěrburg
65.Galkinová Galina, Sankt-Petěrburg
66.Rimma Poljaková, nezávislá novinářka, Moskva
67.Muravskij Valentin, obránce lidských práv, Sankt-Petěrburg
68.Oleg Cybulskij, Oděsa
69.Dračenková Marina Iljinična, vrchní knihovnice ústředního informačního fondu Ruské národní knihovny v Sankt-Petěrburgu
70.Jelena Sannikovová, obhájkyně lidských práv, bývalá sovětská politická vězeňkyně, Moskva
71.Natalja Nělidovová, Moskva, pracovnice NKO
72.Nikitěnko Vladislav Nikolajevič, novinář a spisovatel, člen společenské organizace Souvěrci. Amuřanům důstojnou soudní moc
73.Drobyšev Jurij Michajlovič, podnikatel, člen společenské organizace Souvěrci. Amuřanům důstojnou soudní moc
74.Kozub Viktor Vasiljevič, člen společenské organizace Souvěrci. Amuřanům důstojnou soudní moc
75.Ivanovová Ljubov Michajlovna, důchodkyně, Moskva
76.Andrej Blinušov, šéfredaktor portálu Lidská práva v Rusku (HRO.org), předseda rjazaňské společnosti Memoriál
77.Šafranovskij Alexandr Pavlovič, žák
78.Brajninová N. A., vyučující na vysoké škole MGTU "Stankin", Moskva
79.Stanislav Gorchověr, programátor, Dortmund, Německo
80.Světovová Zoja, novinářka, Moskva
81.Vdovin Jurij Innokenťjevič, spolupředseda společnosti na obranu lidských práv Občanská kontrola, Sankt-Petěrburg
82.Medkovová Marina, Moskva
83.Jevstichejevová Ljudmila, Moskva
84.Trepaškin Michail Ivanovič, Moskva, zástupce vedoucího právního odboru společenské komise pro boj s korupcí, bývalý politický vězeň
85.Natalja Točilnikovová, spisovatelka, Moskva
86.Sližovová Irina Leonidovna, Sankt-Petěrburg
87.Pavel Igorevič Ševelev, malíř, Moskva
88.Andrej Pičugin, syn Alexeje Pičugina, Moskva
89.Natalja Pičuginová, snacha Alexeje Pičugina, Moskva
90.Ejsman Alexandr Vladimirovič, pracovník NIPC Memoriál, Moskva
91.Rubcovová Jevgenija Alexandrovna, v domácnosti, Moskva
92.Roman Gorbonosov, softwarový inženýr, Moskva
93.Seredová Julia, členka vedení rjazaňské společnosti Memoriál, zástupkyně šéfredaktora ruského časopisu pro dějiíny a obranu lidských práv Karta
94.Alexandr Igumnov, auditor a podnikatel, Edmonton, Kanada
95.Šadričevová Pelageja, manažerka, Sankt-Petěrburg
96.Chodorkovská Marina Filipovna
97.Chodorkovskij Boris Moisejevič
98.Pičuginová Jelena, neteř Alexeje Pičugina
99.Jelena Maglevannaja, Volgograd
100.Vasiljevová Tamara, důchodkyně, Moskva
101.Bogdanov Sergej, podnikatel, Moskva
102.Berblovská Irena Saveljevna, historička a vlastivědná pracovnice, Sankt-Petěrburg
103.Paková Jelena, učitelka a překladatelka, Moskva
104.Rožkov Alexandr Gennaďjevič, hudebník